Vzpomínáme
Ned v novém domově
12. 10. 2016
Dobrý den, paní Jiříkovská. Jak to tak počítám, už u nás bude Miki skoro rok. To, že je to to nejúžasnější zvířátko, už jsem určitě psala a nic se na tom nezměnilo. Je nám naprosto oddán a my jemu vlastně taky. Dokonce si nevezme nic od cizího člověka. A to mu byla nabídnuta, krom jiného, i šunka! Až z naší ruky. Myslím, že i on je s námi spokojený. Stačí se k němu sklonit, říct heslo "mazlík" a to byste viděla ten fofr. Zbytek dne vyndavám chloupky ze všech obličejových otvorů. Je to také přeborník v chytání myší. O víkendu jezdíme na chaloupku, kde dostane volnost. Za ty necelé tři dny těch dárečků stihne nanosit i šest. Vždycky mi je s velkou hrdostí položí k nohám a vydává se znovu na lov. A ještě něco. Kamkoliv přijedeme, je obdivován. Dokonce nám byla položena otázka, jestli to není bengálec a nebo kočka egyptská. Posílám fotky, posuďte sama. Já vždycky říkám, že je to takový krasavec díky naší stravě. Řekněte, který kocourek má k večeři dvakrát týdně rybu (jsme vášniví rybáři a pojídači ryb) a pravidleně snídá sýr. Pokud byste měla cestu do J. Hradce a měla byste zájem Mikiho vidět, ozvěte se. Krom víkendu. Jinak je stále někdo doma. Uvidíte, jaký je to fešák. Zdraví Marcela Handlová PS: Na té páté fotce je s námi právě na rybách na Lužnici.
4. 3. 2016
Dobrý den, omlouvám se za větší prodlevu, ale měla jsem non stop blázinec. Tak několik slov o tom našem adoptivním štěstí. Miki (bývalý Ned) je ten nejlepší kamarád, kterého jsme mohli mezi sebe přijmout. A myslím, že on si říká to samé. Svou lásku nám dokazuje na každém kroku. Například každé ráno nás všechny (4) obejde, orazítkuje a dostatečně pomazlí. Pokud jeden z nás chybí, není ve své kůži. Dcera ho naučila chodit venku (mimo město) na vodítku a já jsem ho naučila na povel "sedni". No, povel. Spíše poprosím a počkám, jestli se mu právě chce. Ale vzhledem k tomu, že za poslechnutí dostane odměnu v podobě jeho milovaného sýra, poslechne téměř vždy. To bylo nutné opatření. Jakmile měl totiž někdo něco k jídlu, rozběhl se a neuvěřitelnou rychlostí přistál tomu dotyčnému v talíři. Takhle ví, že jakmile si sedne a zůstane hodný, dostane také. Asi jsem se moc rozpovídala. Ale nevím, jak bych mohla v několika slovech vše obsáhnout. Je opravdu chytrý a moc šikovný. Jen s tím cestováním máme ještě trochu potíž.
Jezdíme totiž na víkendy na chalupu. Ale to už se také lepší. A teď k tomu horšímu - už jsme byli na kastraci. Můžu Vám říct, že už to nechci zažít. Většího chudinku, když se probral z narkózy, jsem snad neviděla. Měla jsem z toho dlouho špatné svědomí. Hlavně jsem se bála toho, že se mu změní povaha. Bohudík se tak nestalo. Je to stále ten stejný mazlíček a divoch. Běžné jsou u nás odchyty do prádelního koše z jeho cest po garnýži. Tam se dostane, zpět ne. Na vysvětlenou - máme starý dům, kde jsou stropy vysoké asi 4 metry. Posílám několik fotek z Mikiho života. Škoda, že mi nejde poslat video. Ale třeba to ještě nějak do příště vyřeším.
Mějte se krásně. Zdraví Marcela Handlová.
12. 11. 2015
Dobrý den, paní Jiříkovská. Ráda bych podala zprávu o našem (už zcela našem) kocourkovi. Když jsme ho přivezli, choval se jako neřízená střela. Vypadalo to, že budeme vídat jen strakatou šmouhu, která se kolem nás vždy mihne. Ale vše se uklidnilo během několika dní a teď je to ten největší mazlíček, jakého jsem kdy viděla. Jméno jsme změnili, u nás je to Miki a už na své jméno krásně slyší. Myslím, že je u nás velice spokojený. Dokonce se mu vůbec nelíbí, když k nám přijde někdo cizí. To zaujme bojovou pozici (napjatý luk) a tančí bojový tanec. Už máme i zkušenosti s veterinářem. A to hned třetí den. Nějak se nám nepozdávalo jedno očko a zdálo se, že se to horší. A také nebyl celou dobu na velké. Dostali jsme na oči antibiotika a na kakání posilovač "Felovite". Už je vše naprosto v pořádku. Roste jako z vody. Uvidíte sama na fotkách, které jsou v příloze.
Zatím zdraví Marcela Handlová.
PS: Ten pelíšek je na tom fotu právě přinesený. Jinak už ho má měkce vystlaný.
Josefka v novém domově
8. 1. 2023
Dobrý den,
mám bohužel smutnou zprávu - Josefka, kterou jsme od Vás měli od roku 2016, dnes umřela. Nevíme o tom, že by jí něco bylo, do poslední chvíle byla na svůj věk docela vitální a chutnalo jí.
S pozdravem, Marie
31. 12. 2016
Dobrý den,
posílám novoroční přání od Josefky, Johanky a ostatních morčat, u kterých jsme trávily svátky :) Včera jsme našly na vašich stránkách i Jášu v novém domově, tak jsme měly radost :)
Všechno nejlepší do nového roku Vám i zvířatům!
Marie
8. 3. 2016
Dobrý den, posílám pár fotek Josefky, i když moc hezky nevyšly. Josefka je pořád docela plachá, většinou se ještě schovává, když jdu kolem, ale ne vždycky, často chodí žebrat a jídlo si většinou bere z ruky. S Johankou už se celkem snese, i když jí někdy dělá naschvály - chodí jí značkovat do domečku a krást jídlo, ale mám dojem, že Johanka se občas pokouší o totéž. Myslím, že už si na sebe docela zvykly.
S pozdravem
Marie
Blondy v novém domově
12. 3. 2016
Dobrý den, konečně jsme se dostali k tomu, napsat pár řádek, jak se máme. Rozárka se má dobře. Po dvou měsících, kdy jenom ležela a spala se začala trochu více rozkoukávat po okolí. Vyřešili jsme nějaké zdravotní potíže a Róza ožila. Zjistila, že má doma další kamarády, se kterými se dají dělat dobré lumpárny. S kočičí kámoškou Žolinou řádí tak, že si občas myslíme, že barák patří jenom jim. Když je do toho začne rovnat psí kámoška Bela, panička nevydrží a vyžene je ven. Róza se ze začátku bála, ale když jsme venku také, vydá se na průzkum dál, než kolem domu. Nejraději trůní na okně v obýváku. Když zatopíme, užívá teplíčka- viz obrázek. Chystáme se jim s dětmi vyrábět kočičí strom, aby nám příští zimu nezlikvidovaly dům. V létě doufáme budou víc venku než doma:-))
Posíláme pozdrav a hodně spokojených zvířecích kamarádů!
Rozárka, Žolina, Bela a páníčci z Hospříze
Oxana v novém domově
10. 3. 2016
Dobrý den, 28. února jsme od vás přivezli kočičku Oxanu. Už když jsme si pro ni přijeli, tušila, že jsme ti její páníčci, na které „čeká“. Sedla si ke dveřím a koukala na nás, jako by říkala: „Já jsem připravená, můžeme jet domů.“ Oxana bydlí u mojí maminky, která z ní má velikou radost. Oxanu si hned přejmenovala na Číču. Kočička je to velmi čistotná, pečlivě se stará o svůj mourovatý kožíšek, a svůj záchůdek používá od první chvíle bez problémů. První dva dny většinou spala a odpočívala, hned první noc dokonce v nohách postele se svojí novou paničkou. Teď už zná celý byt a všechny svoje kočičí hračky, které jsou téměř všude. Hrozně ráda se mazlí a vůbec, je to prostě miláček. Děkujeme.
Berta v novém domově
24. 3. 2016
Dobrý den, posíláme pozdrav od Tequily (u vás Berta) a dáváme vědět, jak se jí daří.
Její první den u nás byl pro ní asi nejnáročnější. Hned na úvod jí čekala skoro dvouhodinová cesta autem, kterou zvládla naprosto na jedničku. Nejprve byla hodně zvědavá, chvilinku se procházela po autě a se všemi se mazlila, ale zbytek cesty v klidu prospala. Doma jsme se stavili jen na chviličku a jeli rovnou na veterinu. Tam se zjistilo, že má teplotu, tak dostala antibiotika a ještě dvoje kapičky na ty očíčka. Když jsme konečně přijeli domů, čekalo jí seznamování s našimi zvířaty. Jednoho pejska (jorkšíra Maxe) jsme s sebou vzali už když jsme si pro ní jeli, takže toho znala. Čekal jí ovšem ještě králík, myši a náš druhý pes (kříženec staforda s chrtem - Stafi). Myší si moc nevšímala a doteď je neřeší, což je fajn. S králíkem byla hned velká kamarádka a se Stafinkou se první čtyři dny znala jen přes mříž, ale všechno vypadalo dobře. Po čtyřech dnech jsme mříž dali pryč a seznamování proběhlo v naprosté pohodě. Teď už má Tequila volný přístup do celého bytu a se všemi sekamarádí. Je úžasně zvědavá, všechno musí hned prozkoumat a u všeho musí být. Jakmile někdo vejde do místnosti, hned se k němu běží pomazlit, ale nedělá jí problémy ani být pár hodin sama. Je úžasně mazlivá a přítulná a spí zásadně jen v posteli s bráchou. Prvních pár dní se zdála být opravdu klidná, ale jakmile se jí udělalo po těch antibiotikách lépe, probudilo se v ní hravé a bláznivé kotě. A je opravdu zábavné jí pozorovat. Když chce mít klid, zaleze si pod postel do šuplíku s peřinami nebo se vyhřívá na topení. Často si také ráda sedne na parapet a pozoruje projíždějící auta. Teplotu už nemá a rýma prakticky úplně vymizela. Očíčka jsou už o mnoho lepší a tak jí v nejbližší době čeká návštěva specialisty a kastrace. Tequilka se dokonale sžila s naší domácností a jsme opravdu rádi, že jsme si pro ní tu dálku jeli, protože ona za to rozhodně stála :)
Přikládám několik fotek a moc vám za ní děkujeme!
S pozdravem Fíkarovi
