Vzpomínáme
Nácíček v novém domově
06. 12. 2016
Zdravíme Vás do Cibely. Nácíčka jsme přejmenovali na Johnyho. Roste jako z vody, ale hravý stále zůstává. Už jsme s Johnym překonali i střevní potíže s návštěvou veteriny, kde dostal kapačku, léky a za tři dny byl opět v pořádku. Je to velký průzkumník a nic mu neunikne. S kralíkem jsou velcí kamarádi. Miska s jídlem nikdy nezůstane plná. Je to vítací kocourek, ale moc dlouho mu to nevydrží a po chvilce nám začne dávat jasně najevo, aby jsme si s ním šli hrát. Moc jsme si ho zamilovali a je součástí rodiny. S pozdravem Lukáš a Zdenka.
Kačka v novém domově
25. 12. 2018
Dobrý den,
posílám dvě aktuální fotky před dvěma lety adoptované Kačky. Pořád je to hrozný živel a má se s prarodiči skvěle.
27. 11. 2016
Kačku jsme si adoptovali z Cibela z. s. krátce po tom, co prarodičům zemřela ovčanda Berta. Je jí asi 1,5 roku a předtím žila v přemnožené smečce a jednotliví členové této smečky si jsou podobní jako vejce vejci. První týden s Káčou byl krušný, snažila se zdrhat a najít jakoukoli cestu ven, i kdyby se při tom měla zabít. Skoro jsem si trhala vlasy, co jsem jim to pro boha našla za psa. Teď už se zklidnila, normálně baští, bere si mlsky, naučila se štěkat, spí na místě, je čistotná. Šíleně moc se nafixovala na dědu, což tedy babička zatím trochu těžce nese, ale snaží se ji zcela nezištně uplatit na svoji stranu. :p K cizím je pořád rezervovaná, ale milá, s Lorišákem nemá sebemenší problém a kdyby byla o fous menší, tak by si i pěkně pohráli. Kraviny teda vymýšlí pořád a trošinku demoluje a furt leze všude možně (třeba sedí na traktoru), takže ze dvorku je skoro atomový kryt, ale podle slov prarodičů se na ní vůbec nedá zlobit a rozhodně by ji už nedali pryč. :p Což teda sama nechápu, ale tak asi ten jejich život na stáří trošku adrenalinu potřeboval nebo co... :D
Kolin v novém domově
25. 11. 2016
Dobrý večer, píšu, abych Vám předala info ohledně zabydlování Kolina. Po počátečních občasných umravňovacích Kvídovo výpadech se vše urovnalo a kluci si spolu krásně hrají a vycházejí. Mají boudy hned u sebe a když v nich leží, tak na sebe mrkají aby náhodou ten druhý nedělal něco jiného :-) jsou jako opičky. Antibiotika jsme dobrali v pondělí a od té doby se flíčky nezhoršují - právě naopak už začínají pomalu zarůstat novýma chloupkama. Dnes jsme byli u paní veterinářky na přeočkování. Kolin se choval jako andílek akorát po injekci se trošku cpal ke zdi. Začal si před pár dny drbat pravé ucho, tak se mu na něj paní doktorka také koukla a vypadá to na zánět, takže jsme dostali kapičky a v pondělí máme zavolat na výsledky...snad to bude v pořádku a nebude to nic závažného. Jinak Kolin si každý den užívá Kvídovo společnosti, hrají si a vymýšlí na nás spolu spoustu kulišáren, ale oba jsou moc hodní. Při procházkách chodí na vodítku- pořád má své dny, ale většinou už ani moc netáhne. V odlehlých lokalitách ho pouštíme na volno a panečku jak si nás hlídá :-) vždycky poodběhne, čmuchá a pak přiběhne zpět. Sice se ne něj musí trochu přísně, ale poslouchá na povely k noze, sedni, domů. Je moc šikovný. Přikládám i pár fotek, ale je zázrak je zachytit u sebe nebo v klidu takže jsou takové alternativní :-) Kdyby jste cokoli chtěla nebo potřebovala, tak neváhejte napsat. Krásný zbytek večera a klidný víkend. Eliška Broncová
Joyen v novém domově
2. 11. 2016
Černobílá Joyen posílá pozdravení tetám z Cibely. Nakonec zůstane u nás s Vavřincem. Hrozně ráda běhá venku na dvoře a po zahradě a díky tomu se jí velice zlepšilo zdraví. Je otužilejší, má hustý kožich a dobře baští. Joyen měla bydlet u dcery, ale ti mají domeček vedle silnice, báli jsme se, že by ji mohlo zajet auto, nechceme to riskovat.
